Strašák jménem ortorexie - posedlost zdravým životním stylem
Patologická posedlost zdravou výživou se projevuje tak, že postižený odmítá běžné potraviny, nakupuje ve specializovaných prodejnách se zdravou, racio a bio výživou, hledá si na internetu a v časopisech informace o jídle a tento zájem se stává posedlostí, hlavní náplní času, která vytlačuje ze života ostatní záliby, ale také povinnosti.
Společně s tím, jak roste zájem o zdravé jídlo, narůstá strach z konzumace toho nezdravého, přičemž to, co je považované za zdravé a nezdravé, je relativní. Člověk postupně vyřazuje z jídelníčku vše, co považuje za škodlivé a tento seznam se rozšiřuje.
Kvůli omezenému výběru potravin ztrácí lidé s ortorexií na hmotnosti, nicméně hubnutí je až druhotné (na rozdíl od anorexie, u které je hubnutí cílem) - primárním záměrem bylo jíst zdravě.
Ortorektici bedlivě dbají na to, aby jídlo, které konzumují, nebylo geneticky upravované, hnojené umělými hnojivy, aby neobsahovalo žádná éčka, konzervanty, umělá sladidla a podobně. Každé sousto pečlivě zkoumají a radikálně odmítají vše, co nesplňuje jejich přísná kritéria. Výrazně tím omezují nejen svůj jídelníček, ale také společenské kontakty, které se v běžném životě, často za přítomnosti dobrého a ne vždy úplně zdravého a dietního jídla, odehrávají.
Už jen samotná myšlenka, že by měl člověk posedlý zdravou výživou sníst něco nezdravého, vzbuzuje úzkost a strach z následků takového jednání.
Paradoxem je, že vyhrocený zájem o zdravý životní styl je ve svém důsledku velice nezdravý, ostatně jako vše, co je přivedeno do extrému.
Tak, jako všechny poruchy přijmu potravy, i tato může vzniknout, když jedinec neřeší svoje skutečné problémy - zabývání se jídlem pak představuje problém zástupný. V první řadě je proto nutné zjistit, co se v životě takového člověka odehrává, a proč sáhl právě po takovém řešení svých emočních či vztahových potíží.
Aby mohla nastat změna k lepšímu, měl by si postižený připustit, že má problém, že je nemocný. Chtěl jíst zdravě, aby byl zdravý, ne nemocný. V případě této nemoci je ale zdravé jídlo tím, co nemoc způsobilo. Lékem může pak být jídlo nezdravé, které se postupně zařazuje na denní menu. Ortorektik by si v případě, že se chce naučit jíst normálně, měl sepsat seznam potravin od nejméně rizikových, až po ty nejvíc obávané a postupně je zkoušet konzumovat.
V okamžiku, kdy svépomoc nefunguje, je vhodné obrátit se na odbornou pomoc, vyhledat psychoterapii, jež pomůže odhalit příčiny takového jednání, ale také usnadní přechod k běžné stravě a normálnímu fungování.
Společně s tím, jak roste zájem o zdravé jídlo, narůstá strach z konzumace toho nezdravého, přičemž to, co je považované za zdravé a nezdravé, je relativní. Člověk postupně vyřazuje z jídelníčku vše, co považuje za škodlivé a tento seznam se rozšiřuje.
Kvůli omezenému výběru potravin ztrácí lidé s ortorexií na hmotnosti, nicméně hubnutí je až druhotné (na rozdíl od anorexie, u které je hubnutí cílem) - primárním záměrem bylo jíst zdravě.
Ortorektici bedlivě dbají na to, aby jídlo, které konzumují, nebylo geneticky upravované, hnojené umělými hnojivy, aby neobsahovalo žádná éčka, konzervanty, umělá sladidla a podobně. Každé sousto pečlivě zkoumají a radikálně odmítají vše, co nesplňuje jejich přísná kritéria. Výrazně tím omezují nejen svůj jídelníček, ale také společenské kontakty, které se v běžném životě, často za přítomnosti dobrého a ne vždy úplně zdravého a dietního jídla, odehrávají.
Už jen samotná myšlenka, že by měl člověk posedlý zdravou výživou sníst něco nezdravého, vzbuzuje úzkost a strach z následků takového jednání.
Paradoxem je, že vyhrocený zájem o zdravý životní styl je ve svém důsledku velice nezdravý, ostatně jako vše, co je přivedeno do extrému.
Tak, jako všechny poruchy přijmu potravy, i tato může vzniknout, když jedinec neřeší svoje skutečné problémy - zabývání se jídlem pak představuje problém zástupný. V první řadě je proto nutné zjistit, co se v životě takového člověka odehrává, a proč sáhl právě po takovém řešení svých emočních či vztahových potíží.
Aby mohla nastat změna k lepšímu, měl by si postižený připustit, že má problém, že je nemocný. Chtěl jíst zdravě, aby byl zdravý, ne nemocný. V případě této nemoci je ale zdravé jídlo tím, co nemoc způsobilo. Lékem může pak být jídlo nezdravé, které se postupně zařazuje na denní menu. Ortorektik by si v případě, že se chce naučit jíst normálně, měl sepsat seznam potravin od nejméně rizikových, až po ty nejvíc obávané a postupně je zkoušet konzumovat.
V okamžiku, kdy svépomoc nefunguje, je vhodné obrátit se na odbornou pomoc, vyhledat psychoterapii, jež pomůže odhalit příčiny takového jednání, ale také usnadní přechod k běžné stravě a normálnímu fungování.